Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Vinařské stezky

Obec Mikulčice spolupracuje na rozvoji Moravských vinařských stezek, jejichž koordinátorem je

Nadace Partnerství

Moravské vinařské stezky

Odkazy

 

Region PODLUŽÍ

Zařijte jižní Moravu

mapka

portal gov.cz

logo CZECH point

Hodonín

Digitální povodňový plán obce:

Povodňový plán obce

HZS Jihomoravského kraje

Statistika

Statistika - údaje o obci k 1.1.2018

K 1.1.2017 byl počet obyvatel obce 1973.                        Během roku se přihlásilo 43 lidí, odhlásilo se 51.               Narodilo se 24 dětí /12 dívek, 12 chlapců/, zemřelo 14 obyvatel.
K 1.1.2018 mají Mikulčice 1975 obyvatel.

Můžete si zakoupit :

Na obecním úřadě si můžete zakoupit:

Knihy - F. Mikulecký LIDOVÝ HUDEBNÍ SKLADATEL NA PODLUŽÍ 300,- Kč.

Mikulčice 200,- Kč.

Můj šťastný  život - ak. sochař J. Jurčák 229,- Kč.

Průvodce po Slovácku - Hodonínsku 99,- Kč.

Pohlednice obce a Slovanského hradiště za 4,- Kč.

Břeclavsko - turistická a cykloturistická mapa 89,- Kč.

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Divizní generál František Nosál

František NosálJméno Nosál se v Těšicích ( dnes součást Mikulčic) vyskytuje již v r. 1643, kdy je mezi půlláníky zahrnut Jan Nosál, který měl tehdy 40 měr polí. V roce 1749 hospodaří na gruntě č.48 Michal Nosál s 35 měrami polí, 3 měrami pustými a čtyřmi osminami zahrady. Po něm byl majitelem gruntu Jan Nosál, pak zde žil Pavel Nosál (1795-1819) a jeho syn Viktorín (1817-1883). Ten měl tři potomky: Františka, Marii a Jakuba.

Ze svazku Františka Nosála (1849-1932) a Kateřiny, rozené Buškové  vzešlo pět dětí, které se všechny ještě narodily na gruntě č.48. Později se rodina přestěhovala do rakouského Leopoldsdorfu. Nejznámějším z tohoto rodu se bezesporu stal Františkův syn, rovněž František (7.4.1879 Těšice – 29.8. 1963 Praha).

Do svých 15 let pracoval na otcově hospodářství, teprve potom mu bylo umožněno studovat na České matiční reálce v Hodoníně, již v roce 1901 ukončil maturitou. Ještě v témže roce nastoupil v Praze na techniku, kde v r. 1907 úspěšně absolvoval obor stavebního inženýrství. Na studium si vydělával kondicemi. Stačil se oženit s Marií Černou z Prahy – Vinohrad, a následně se přestěhoval do Brna. Tady působil na Zemském výboru moravském v oboru hydrotechnickém. Jeho posledním velkým úkolem před 1. světovou válkou byla regulace Dyje u Břeclavi. Práci však nestačil dokončit, poněvadž byl povolán na frontu. Dne 1. srpna 1914 odjel do Rzesova v Haliči, 10.8. se přesouvá do Přemyšlu a účastní se bojů o zdejší pevnost. Po jejím pádu se dostal ve Lvově do ruského zajetí.

Již 20. července 1916 vstupuje do řad legionářů, prodělává důstojnický kurz v Borispolu a jako velitel vozového parku 2. inženýrské roty připravuje s ostatními přesun legionářů přes Sibiř do Vladivostoku. Po příchodu do Nikolsk – Ussurijska je jmenován velitelem 2. roty a 8. slezského střeleckého pluku, s nímž prožívá i další válečné osudy.

Byl účastníkem bojů o Tichmenové na Ussuri, v Buchedu v Mandžusku je 1. září jmenován velitelem 1. praporu, do dalších bojů zasahoval 3. – 5.10 1918 v Tasilu, v listopadu válčí o milevský závod, v prosinci na kungurské frontě. 1. února 1919 dostává F. Nosál hodnost majora a stává se velitelem 8. střeleckého pluku. Tři měsíce nato je povýšen na podplukovníka. Boje neustále pokračují, cílem je udržet magistrálu a umožnit přesun všech legionářů, a tak 8. střelecký pluk doráží do cíle – Vladivostoku mezi posledními 12.května 1920.

Významný podíl těšického rodáka na přesunu  legionářů po sibiřské magistrále byl ohodnocen řadou vyznamenání: např. Řádem sv.Jiří II.stupně, Řádem francouzské čestné legie či Italským a Anglickým válečným křížem.

Dne 6. června 1920 se pluk nalodil na americký parník M.S.Dollar a po přeplutí Tichého oceánu dospěl do kanadského přístavu Vancouver. Vlakem jsou přesunuti na východ a ve Valcarmer v Quebecu podrobeni karanténě. Pak už je čeká loď Valencia, která s nimi brázdí vlny Atlantiku a 29. července zakotví v německém Cuxhafenu. Vlakem se po šesti letech vrací do nové vlasti – do Československé republiky. Praha je přivítá 2. srpna, ale už za čtyřiadvacet hodin je 8. slezský pluk odvelen do Opavy.

Od října 1920 pracuje Ing. Nosál na Ministerstvu národní obrany jako přednosta stavebního oddělení. Postupně je povýšen  na plukovníka (1921), brigádního generála (1922) a divizního generála (1928).

Po šťastném shledání s rodinou se manželce Marii v roce 1922 narodil další syn, Svatopluk, jenž dosud žije v Mikulčicích jako poslední nositel příjmení Nosál.

Ve funkci přednosty IV. Odboru ministerstva národní obrany spravoval František Nosál ženijní vojsko, železniční složky i spojovací službu. Výrazný podíl měl také na budování brněnské Zbrojovky. V období mnichovské krize po odstoupení Hodžovy vlády 22. září 1938 se stal členem vlády gen. Syrového jako ministr veřejných prací. Den poté je vyhlášena všeobecná mobilizace, přišlo ale 29. září a na mnichovské schůzce zástupců čtyř velmocí byla naše vlast zbavena přirozené ochrany pohraničních hor i vojenských pevností, následovala kapitulace a okupace zbytku naší republiky 15. března 1939.

Po únoru 1948, kdy padla demokratická vláda a k moci nastoupili komunisté, bylo třeba vyřídit si účty s odpůrci nového režimu, a tak došlo i na Ing. Nosála. Dne 8. dubna 1949 byl na základě falešného udání agenta – provokatéra zatčen a 3. srpna se dověděl, že stráví 12 let za mřížemi. Pobýval ve věznici na Borech, v Opavě a slovenském Leopoldově. 1.června 1953 podává žádost o obnovu procesu, která byla povolena 13. října 1954 a F. Nosál je ve zbědovaném stavu propuštěn. Dne 17. února 1955 byl rozsudek změněn na dva roky odnětí svobody. Inženýr František Nosál opustil naše řady 29. srpna 1963, a teprve v červnu 1970 byl In memoriam rehabilitován. Urna s jeho popelem je uložena na mikulčickém hřbitově.

Mgr. Svatopluk Rutar